Štramberská Trúba a historie hradu Štramberk

Štramberská Trúba - historie

Zámecký vrch a Štramberská Trúba, čnící se nad náměstím ve Štramberku zažila bohatou historii. Archeologické nálezy zaznamenaly osídlení tohoto místa již více než sto let před naším letopočtem, kde na svazích kopce žili příslušníci púchovské kultury, jež etnicky náležela ke keltskému kmenu Kotinů. Dochované keramické fragmenty nám dokládají svědectví o této starověké kultuře.

Nicméně Štramberk nebyl pouhým sídlem pradávných kultur. Ve středověku se nacházel na pomezí české a polské říše, což ho vystavilo četným vojenským konfliktům a pustošení. Tím vznikla potřeba vystavět ve Štramberku a v okolí řadu opevněných struktur, sloužících k ochraně místního obyvatelstva a majetku.

Hrad Štramberk

Vznik hradu Štramberk předpokládáme v období mezi léty 1263 až 1333. Původ hradu zůstává zahalen tajemstvím, díky nedochovaným konkrétním pramenům, které by nás seznámily s datem výstavby a s jeho zakladateli. Nejnovější historické bádání však naznačují, že za výstavbou může stát šlechtický rod Benešoviců a olomoucká přemyslovská knížata.

Během 13. století se hrad objevuje v historických pramenech jako majetek duchovního a rytířského řádu templářů. Po rozpuštění řádu v roce 1312 přešel Štramberk do držení českého krále Jana Lucemburského.

Prvním písemným dokladem o existenci města Štramberk je zakládací listina, datovaná k 4. prosinci 1359. V tomto dokumentu moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr slavného krále Karla IV., nařídil obnovit pobořené podhradní město a přejmenovat ho na "Strallenberg" odvozené od názvu hradu, který zdědil nebo vykoupil ze šlechtického vlastnictví. Tato událost znamenala zlom v historii Štramberku, který byl následně opevněn a byl zahrnut mnoha městskými právy a privilegii, včetně práv: tržního, cechovního, mílového, soudního, hrdelního, várečného nebo šenkovního. A ačkoliv byl městem poddaným, štramberští měšťané nebyli povinni robotou.

Po roce 1533 začal hradní komplex postupně chátrat, což byl předobraz končící éry této impozantní pevnosti. Nejstarší známé vyobrazení hradu dokumentuje jeho dvou palácovou dispozici, doplněnou hospodářskými budovami a dvěma výraznými hranolovými baštami.

Dalším milníkem v historii Štramberského hradu byl rok 1783, kdy došlo k úplnému zřícení přední části hradního komplexu. Zachovala se pouze strážní válcová věž, nazývaná místními obyvateli "Kulatina" (dnes známá jako Štramberská Trúba), s výškou 40 a průměrem 10 metrů. Ruiny hradu byly časem rozebrány a použity na stavbách domů štramberáků.

V období let 1901–1903 byla válcová strážní věž hradu Štramberk, známá též jako "bergfrit," podrobena komplexní rekonstrukci a architektonickým změnám. Tento projekt byl realizován pod vedením významného pražského architekta Kamila Hilberta. Hlavním cílem rekonstrukce byla přeměna této věže na rozhlednu, která by sloužila jako turistická atrakce a zároveň by byla architektonickým skvostem.

Součástí této modernizace byly také renovace vnějších hradeb, včetně zdění na místech s poškozením. Kromě toho byly vybudovány dvě nové hradní brány, které přispěly k estetickému vzhledu.

V rámci těchto architektonických úprav byla rovněž instalována bronzová pamětní deska, kterou vytvořil akademický sochař František Jurana. Tato deska je věnována památce MUDr. Adolfa Hrstky (1864–1931), význačné osobnosti Štramberka, který byl starostou a patriotem města, lékařem a neúnavným propagátorem rozvoje města.

Majitelé hradu:

• Lucemburkové (do 1380)
• Páni z Kravař (1380-1433)
• Páni z Cimburka (1433-1434)
• Puklicové z Pozořic (1434-1474)
• Páni z Boskovic (1474-1476)
• Vladykové z Hustopeč (1476-1523)
• Páni z Žerotína (1523-1558)
• Město Nový Jičín (1558-1624)
• Církevní řád tovaryšstva Ježíšova v Olomoucí (1624-1773)
• Tereziánská rytířská akademie ve Vídni (1773)
• Správa šlechtické nadace v Olomouci (1773-1778)
• Správa šlechtické nadace v Brně

moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský

První písemný záznam o existenci hradu Štramberk nám poskytuje zakládací listina z roku 1359, vydána moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským, bratrem panovníka Karla IV. Listina nařizuje rekonstrukci zdevastovaného podhradního města. Hrad Štramberk zůstal v držení Lucemburků až do roku 1380, kdy markrabě Jošt převedl vlastnická práva k hradu Vokovi z Kravař.

Páni z Kravař

Během 14. století byl na vzestupu šlechtický rod Kravařů, který měl významný dopad na Moravu. Kravařové během této doby akumulovali značný majetek a dosáhli prestižního postavení. Zlomovým bodem se však pro Štramberský hrad stal rok 1433, kdy Jan z Kravař, poslední člen jičínsko-fulnecké větve rodu, předal svůj majetek Ctiborovi z Cimburka, aby tak mohl vyrovnat své dluhy.

Páni z Cimburka

V období koncem 13. století se šlechtický rod, známý jako pánové z Cimburka, přesídlil na Moravu ze svého původního sídla v Lipnici ve východních Čechách. Jejich prvním akvizicí na Moravě se stala oblast kolem řeky Trnávky, nacházející se na území Moravskotřebovska. Zde vybudovali hrad, který byl pojmenován podle rodovém erbu-cimbuří, tedy Cimburk.

O pouhý rok později, v roce 1434, se štramberský majetek, zahrnující hrad, město a část panství, dostal do držení Jana Puklice z Pozořic, což představovalo další kapitolu v historii tohoto majetku a jeho vývoji na Moravě.

Puklicové z Pozořic

Puklicové z Pozořic, výrazní šlechtici husitské doby, zanechali hlubokou stopu v moravské historii. Kromě Štramberku si podmanili hrad Drahotuše na území Hranicka a krátce ovládli i prestižní přerovský hrad. Jejich aktivita byla důležitou součástí tehdejší politické a vojenské scény.

Nicméně, někteří členové Pukliců si na konci husitských válek zvolili cestu násilnických aktivit, včetně přepadávání a plenění okolních panství. Tento nepřijatelný způsob života vedl k obnovení zeměpanských nároků panovníka Jiří z Poděbrad na štramberské panství od roku 1467. Zlomový okamžik přišel v roce 1471, kdy Burian Puklice z Pozořic prodal štramberské panství Jindřichovi z Boskovic na Černé Hoře, čímž ukončil éru Pukliců v tomto regionu.

Páni z Boskovic

V rámci rodu Boskovických z Černé Hory vynikl Tas (Protáz) z Boskovic, nejstarší bratr Jindřicha, pána na Štramberku. Tas se stal markantní postavou své doby, kombinující šlechtický status s významnou úlohou v církevní hierarchii. Roku 1457 byl ustanoven olomouckým biskupem, což svědčí o jeho výjimečném vlivu v církevním prostředí.

Zásadním bodem pro historii štramberského majetku byl rok 1477, kdy se podařilo dosáhnout zrušení lenního práva nad štramberským územím, a to díky krále Matyáše Korvína. Tímto krokem se štramberské panství stalo svobodným šlechtickým statkem, což mělo výrazný vliv na jeho správu a další vývoj.

Rok 1478 znamenal novou fázi v historii štramberského panství, kdy Beneš z Hustopeč převzal jeho vládu a otevírá nám tak další kapitolu hradu Štramberk.

Vladykové z Hustopeč

O rodové historii vladyků z Hustopeč nemáme moc informací. Jejich existence v regionu je prvně dokumentována v roce 1478, kdy Beneš z Hustopeč převzal správu rozsáhlého štramberského panství od bratrů Tase, Dobeše a Beneše z Boskovic. Tento obchod zahrnoval rozmanitý soubor území, zahrnující hrad, město Štramberk a řadu přilehlých vesnic (Ženklava, Rybí, Libhošť, Veřovice, Mořkov, Hodslavice s Rohlinou, Životice, Žilina, Bludovice a část Závišic. Tímto krokem došlo k zásadní změně vlastnické struktury této oblasti.

Nicméně roku 1523 přešlo štramberské panství do rukou Laceka z Hustopeč, který jej prodal fulneckému pánu Bernardovi ze Žerotína. Tato událost zaznamenala konec období vladyků z Hustopeč ve správě tohoto panství a zahájila novou éru v jeho historii.

Páni z Žerotína

V roce 1478 zažili Žerotínové významný okamžik, kdy byli povýšeni do panského stavu, což zásadně ovlivnilo jejich společenské postavení. V průběhu 16. století se někteří členové této šlechtické rodiny stali všeobecně uznávanými osobnostmi, kteří sehráli klíčovou roli v politickém a společenském dění.

První zmínka o Žerotínech v souvislosti s Štramberkem se objevila v roce 1523, kdy Bernard mladší ze Žerotína na Fulneku zakoupil hrad, město Štramberk a přilehlé vesnice od Laceka z Hustopeč. K tomu času už vlastnili Žerotínové vedle Fulneku také Novou Horku a Starý i Nový Jičín.

Po smrti Bedřicha Žerotína v roce 1541 přešlo Novojicko – štramberské panství do rukou jeho syna Jana mladšího ze Žerotína. Avšak jejich započatá stavba novojičínského zámku se stala finančně náročným projektem, což vedlo k rozhodnutí pro prodej tohoto panství novojičínským měšťanům v roce 1558.

Chcete se dozvědět další informace o Štramberku? Zde přinášíme další zajímavosti:
Štramberská Trúba počet schodů  Štramberská trúba vstupné  Štramberská Trúba otevírací doba  Ušatá kavárna Štramberk  Jeskyně Šipka